Knihovníci v Praze
První říjnový den nasedla naše parta knihovnic a knihovníků ze 4. K v doprovodu paní učitelky Pařízkové a paní učitelky Hnátkové na Slovácký expres, aby poctila svou návštěvou stověžatou matičku Prahu. I přesto, že někteří z nás už Prahu navštívili, už při výstupu z vlaku bylo zřejmé, že jsme na takové velkoměsto nebyli dostatečně připraveni – jezdící schody, davy lidí, především turistů, množství aut, podzemní dráha s názvem metro, cvrlikání tramvají, hejna holubů a všudypřítomný shon nás překvapily. To bylo něco jiného, než naše milé, poklidné lázeňské městečko.
Ubytovali jsme se a už jsme dychtivě klopýtali poznat s paní průvodkyní nejrůznější místa a zajímavé, známé pražské památky a uličky. Začali jsme na Staroměstském náměstí, dále jsme pokračovali do Městské knihovny, viděli jsme i Židovskou synagogu, také budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Prašnou bránu a při vstupu na Karlův most jsme se s paní průvodkyní rozloučili.
Rozchod jsme využili k nabrání dechu a sil do dalších večerních dobrodružství. Setkali jsme se u Národního divadla, kde nás čekalo představení Pýcha a předsudek od Jane Austenové. Už jen být v prostorách Národního divadla byl pro nás všechny velký zážitek.
Další den ráno nás čekalo původní sídlo českých knížat – Vyšehrad. Ty nádherné výhledy na celou Prahu! Příjemný vánek a Slunce dotvářelo magii starobylého místa. Prošli jsme se po Vyšehradském hřbitově, kde jsme mohli vidět hroby známých osobností.
Poté přes Karlův most jsme se ocitli na Kampě, přes Staroměstské náměstí jsme zase prokličkovali davem turistů na Václavské náměstí. A odpoledne nás čekala exkurze do Městské knihovny. Prošli jsme si několik jejích oddělení a místní paní knihovnice nám připravila prezentaci o historii a fungování této největší knihovny u nás. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací pro náš obor.
Naše kroky dále vedly k lanovce, která nás vyvezla na Petřín. A z Petřína je to kousek do Strahovského kláštera. Zde jsme si mohli prohlédnout klášterní knihovnu a překrásné, zdobené staré tisky, plné pečlivé práce mnichů. Okolí Strahovského kláštera na nás dýchalo příjemnou, klidnou atmosférou.
Po zbytek dne byl rozchod. Někteří z nás pokračovali na Pražský hrad a katedrálu svatého Víta, někdo zavítal do obchodů, knihkupectví a pražských kavárniček, další z nás zamířili do Ikei, která se nachází v obchodním centru Zličín (užili jsme si cestu metrem plnou smíchu a zpěvu z plna hrdla) a sportovní nadšenci si obešli nejznámější pražské fotbalové stadiony – zkrátka každý si přišel na své. Večer jsme se všichni šťastně shledali na hostelu Elf a čekal nás poslední večer, veselý a dlouhý.
Středeční ráno jsme se rychle sbalili a vydali jsme se na prohlídku Slovanské epopeje, což je dílo secesního mistra Alfonse Muchy, jimiž shrnul do obrazů dějiny slovanských národů. Plátna po dlouhých tahanicích nakonec našla své místo ve Veletržním paláci. Touto kulturní tečkou se náš výlet pomalu, ale jistě blížil k závěru. Unavení, ale plní zážitků a dojmů jsme nasedli na vlak a náš poslední společný výlet se chýlil už k úplnému konci.
Rádi bychom poděkovali naší paní učitelce třídní Věrce Pařízkové a paní učitelce Hnátkové za to, že nás do Prahy vzaly, že nám umožnily více poznat její krásy, navštívit zajímavá a působivá místa, užít si mnoho zážitků, legrace a společných chvil, na které nezapomeneme a budeme na ně s nostalgií a s úsměvem na tváři vzpomínat.
Za celou naši třídu Tereza Lysoňková a Adéla Petirová, 4. K
