A je to tady! Konečně nastal den s velkým D, tedy 29. března 2019 – den našeho odjezdu na mezinárodní studentský workshop do maďarského města Mezöberény.
Navzdory časným ranním hodinám a teplotami těsně nad nulou panuje před internátem SOŠ Luhačovice nebývalý ruch. Nahoru a dolů po schodech pobíhají studenti s taškami, kufry, polštářky na spaní, kulmou a dalšími nezbytnostmi nutnými pro přežití v neznámých končinách za hranicemi naší rodné vlasti. Občas se s nějakou tou pozapomenutou částí výstroje z internátu vynoří i jeho vedoucí, paní Šoltýsová, a nejednoho cestovatele tak zachrání před jistým strádáním kdesi v cizině. Vše je trpělivě nakládáno do útrob obřího autobusu s vyobrazením spišského hradu téměř v životní velikosti. Jeho řidiči sice vše snáší s obdivuhodným klidem, ale pro jistotu dbají na pravidelný přísun sacharidů v podobě tatranek.
Cestovní horečka stoupá. Odjezd byl naplánován přesně na 6:45 zimního SEČ, ale ani po třetím sčítání (a dalším nášupu tatranek) nejsme kompletní. Nic není radno podcenit, a tak někteří z nás, vzdor časové tísni, ještě dolaďují na pokojích make-up. Úderem 7:00 SEČ se za rohem cukrárny Oáza konečně vynoří i poslední nejmenovaný účastník zájezdu s kufrem v jedné, kytarou ve druhé ruce, sluchátky na uších a hlavně typickým úsměvem na rtu. Konečně jsme všichni. Následuje rychlé společné foto, zatroubení na rozloučenou a vyrážíme. Cestou ještě ve slovenském Holiči přistupuje skupina slovenských studentů a v Budapešti se přidávají maďarští účastníci. Po deseti hodinách jízdy jsme konečně v cíli. Jako poslední přijíždí pozdě večer po vlastní ose i rumunská skupina.
Jak už to tak bývá, jsou první dny věnovány poznávacím aktivitám, během nichž se snažíme zapamatovat si jména všech účastníků (48!!!) a seznámit se s kulturou jejich země – a to vše v anglickém jazyce! Také si zvykáme na maďarskou stravu, která je přece jen jiná, než naše česká kuchyně. Ale v případě nouze nám s aklimatizací jistě pomůže zdejší Tesco! :-D
3.K, 3.M
