Tak jak to každoročně bývá, tak i naše třída se zúčastnila adaptačního pobytu pro první ročníky.
Celé tři dny jsme strávili na lyžařské chatě ve Valašských Kloboukách.
Z Luhačovic jsme cestovali autobusem, ale pak nás ještě čekala tvrdá dvoukilometrová procházka, abychom se k té krásné chatě dostali. Jsme šikulky, tudíž jsme to zvládli bez ztrát na životech či jiných komplikací.
Chata byla naštěstí docela moderní, takže vevnitř jsme o své životy již strach neměli.
Samotné okolí chaty bylo až magické. Moc se nám tam líbilo.
V rámci programu jsme si užili spoustu seznamovacích her i volného času, ve kterém jsme se navzájem poznali asi nejlépe.
Večer jsme si poseděli u táboráku, pojedli, zazpívali si a zkrátka jsme si užívali pohodu po náročných dnech naplněných fajnovým programem.
Pro každého z nás má jistě každá část kurzu jiný význam a hodnotu. Nejpestřejším zážitkem byla nejspíš naše túra k Hložecké kapli. Někteří z nás se po zhlédnutí předpovědi počasí shodli, že jít na túru není zrovna nejlepší nápad, neboť to vypadalo na bouřku.
Rychle jsme zjistili, že na výběr vlastně nemáme. Tak jsme se tedy neohroženě vydali na pěkně drsný výlet. Téměř celou cestu nás doprovázelo chrochtání divočáků, ale zastrašit jsme se nenechali a statečně jsme pokračovali dál.
Cestou zpět nás déšť opravdu chytl a než jsme se dostali na lyžařskou chatu, voda z nás kapala, ne-li doslova lila, ale i přesto jsme se vrátili s úsměvem na tváři.
Zbytek našeho společného času jsme naštěstí strávili poklidně a zpátky do Luhačovic jsme dorazili plní pozitivních dojmů.
Z adaptačního kurzu jsme si domů odnesli spoustu zážitků, přátelství a vlastně i ponaučení. Není dobré chodit do lesa, když je předpověď mizerná. Ale jak se říká, po každém dešti přijde modré nebe a vysvitne slunce, a tak se i po zbytek pobytu stalo.
Celkově pobyt ve Valašských Kloboukách hodnotíme kladně a bezpochyby jsme si jej užili.
Děkujeme!
1.K
