Jakožto poněkud netradiční kombinace tříd pro školní exkurzi (ostřílení čtvrťáci ze 4. K a již do studentských poměrů zajetí druháci z oboru uměleckých řemesel) jsme se v pátek 13. 12. 2024 společně vydali po stopách Dušana Jurkoviče a skladatele Leoše Janáčka do nově zrekonstruovaných Slunečních lázní v Luhačovicích.
Celý komplex původních, přistavěných budov a přírodního biotopu působí velkolepě, ne nadarmo získal titul Stavba roku Zlínského kraje 2024.
Dalo by se říci, že každá třída či každé zaměření ba i jedinec si ve Slunečních lázních našel něco pro sebe. Jurkovič je znám svými specifickými a nádhernými dřevostavbami. Jeho architektura byla pro nás přínosem profesionálním a také estetickým zážitkem, jenž povznesl našeho ducha.
Beze sporu jeden z největších úspěchů celkově sklidila místnost zvaná „Odpočívárna“. Její útulné a velmi pohodlné lavice, křesla a kanape nás přímo omámily a jednoho žáka dokonce i uspaly (sám jsem od toho nebyl daleko). Pokud mohu někoho citovat, tak zde jsou aspoň dvě reakce: „Takovou pohodlnou lavici bych chtěla doma, jen čtyřikrát větší“, či: „Vskutku útulné, stylizovat si takhle doma jednu místnost čistě pro tyto účely, to by nemuselo být špatné“.
Avšak co by to bylo za návštěvu lázní (byť dnes de facto muzea), kdybychom se nedozvěděli něco o ozdravných procedurách, které se zde dříve praktikovaly a o historii samotné budovy, jenž původně byla mlýnem. V roce 1902 byla budova na pokyn MUDr. Františka Veselého, ředitele lázní, přestavěna na Vodoléčebný ústav.
Jurkovič nebyl pouze architektem lázeňských objektů v Luhačovicích (jak by každý správný student naší školy měl vědět), ale stal se i architektem armádních hřbitovů vojáků, jenž zahynuli za velké války v období let 1914 až 1918.
A jakže to bylo s tím Leošem Janáčkem? Zkráceně řečeno, v těchto prostorách sepsal nejedno své dílo – to především díky inspiraci od mnohých múz, které toto místo též navštěvovaly a chtěly trávit čas ve společnosti lázeňské smetánky.
I to je jeden z odkazů, které v nás zanechala návštěva Sluneční lázní Dušana Jurkoviče.
Matyáš Šilar, 4.K
