ŠACOVÁNÍ KNIH
Byl jednou jeden úklid s málo účastníky, ale zato bylo hodně práce. Přesto se všichni do práce „vrhli“ s radostí. Od třídění poezie a beletrie až po vyřazování duplikátů, opravy knih, přelepování chybných štítků, které mnohdy svým obsahem vyvolaly úsměv ve tváři. A konec práce? Někdy příště.
MASKY, KOSTÝMY, MAŠKARY A MY
V adventním čase zavítala naše třída 1. K oboru Specialista v oblasti knižní kultury a Specialista informačních procesů v rámci hodin českého jazyka do místního Muzea luhačovického Zálesí. Současná výstava je věnována tradici masek a kostýmů, lidové zvyky byly spojeny s různými maskovanými obchůzkami a průvody. Masky také využívalo antické divadlo a každý z nás si někdy nasazuje nějakou škrabošku podle dané životní situace.
Překvapila nás velmi rozmanitá kolekce masopustních masek, plejáda čertích převleků, také nápaditost karnevalových škrabošek. Na besedě jsme se dozvěděli od lektorky muzea Mgr. Lenky Psotové mnoho zajímavých poznatků o významu jednotlivých masek a kostýmů. Zahráli jsme si také scénky v kostýmech, kdy jsme dotvářeli příběh z venkovského prostředí o čertovi a vdavekchtivých děvčicách. Poučili jsme, zasmáli a pobavili se. Určitě všem výstavu doporučujeme, potrvá až do 18. 9. 2022. Těšíme se na další zajímavé setkání v muzeu.
SAMOSETO
Před nedávnými lety získal jistý čínský vědec Sou-Čin při své dovolené na venkově informace o jistém, údajně velmi nadaném vědci Samosetovi. Na toto jméno narazil náhodou, při návštěvě místního muzea, kde byl na fotografii celé vesnice vyobrazen člověk, který značně vybočoval z davu. Pan Sou-Čin ihned započal pátrání po této záhadné osobě. Bylo štěstí, že vesnice byla velmi malá, takže pátrat moc dlouho nemusel. Podařilo se mu totiž najít bratrance tohoto pána, pana Jako-Byseto.
Pan Samoseto byl údajně velmi všestranně nadaný již od předškolního věku, kdy se mu údajně podařilo vyrobit samozamykací zámek. Jeho vynález se však bohužel s oblibou nesetkal, a potom se tedy pan Samoseto na dlouhou dobu odmlčel. Když bylo Samosetovi 16 let, pravděpodobně se mu podařilo vyrobit papírové samoumývací hole. Ty se samozřejmě s úspěchem též vůbec nesetkaly, protože se při prvním umývání zničily. V tomto okamžiku byl Samoseto náčelníkem vesnice vyhnán do světa, že prý se samosebou uživí někde jinde. Od té doby se začal Samoseto toulat po celém světě, pravděpodobně se podíval i do Evropy a určitě i do naší školy! S jeho jménem se totiž setkáváme úplně každý den, což svědčí o jeho nadanosti. Je statisticky dokázáno, že Samoseto může až za 87,52198% událostí, které se od jeho narození staly. V naší škole, může Samoseto dokonce až za 96,741% událostí, což je nadmíru překvapující. Žáky je tedy pan Samoseto velmi oblíbený.
Dnes tedy můžeme s naprostou jistotou říct, že odkaz pana Samoseta můžeme najít opravdu všude na světě, možná i v celém Vesmíru.
Ač pana Samoseta museli prokazatelně všichni vidět, soudě podle známosti tohoto jména, jeho portrét se však nikdy nepodařilo dohledat. Naštěstí se panu Sou-Činovi podařil vytvořit jeho portrét. Přikládáme zde.
Jestli pan Samoseto ještě žije se úplně přesně zatím neví. Jeho bratranec Jako-Byseto se však domnívá, že je nejspíše nesmrtelný, protože jeho jméno zaznívá doopravdy ze všech koutů světa.
Je známo spousta případů, kdy lidé používají jméno tohoto vědce bez toho, aniž by tito lidé věděli, komu patří tohle jméno. Vzhledem k tomu, že pan Samoseto byl velmi významný člověk v dějinách celého světa, je tohle politování hodné …
Touto prací Vás chceme informovat o tomto významném vědci, byl to opravdu velmi významný a nepostradatelný člověk a nebojíme se říct, že kdyby se pan Samoseto nenarodil, byli bychom na této planetě úplně ztraceni.
Proto Vás všechny tedy prosím, abychom si pana Samoseta vážili a abychom jeho jméno využívali s úctou a pokorou.
V souladu s autorskými právy nesmí být žádná z těchto částí kopírovaná. Vlastní zpracování Samoseta na tabletu v učebně v předmětu Praxe vytvořila Tereza Portischová, textovou část napsali Martin Kadlec, Vítek Doležel, Jan Kohoutek a Ondřej Večeřa z 2. K
EXKURZE DO ZLÍNSKÝCH KNIHOVEN
Na počátku byla knihovna. A nejen tak obyčejná knihovna. Byla to Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně.
Ano, přesně tam započala naše exkurze dne 4. 11. 2021. Ráno jsme se společně s druháky a třeťáky, studujícími stejný obor, vypravili do Zlína, kde na nás čekal společný program.
Do exkurze jsme byli uvedeni poučnou přednáškou s tématem vyhledávání knih a orientací v databázích na internetu. Technika s námi tento den nespolupracovala tak, jak by měla, ale my se nenechali odradit. Po přednášce následovala prohlídka celé knihovny, od suterénu až na půdu. Při ní jsme se dostali do míst, kam se normální smrtelník nedostane. Viděli jsme archívy, sklady, knihařskou dílnu, kancelář objednávání knih a balírnu knih, načež jsme byli zavedeni do míst přístupných široké veřejnosti – obou pater knihovny.
Třetí patro v Krajské knihovně patří knihám pro děti, „CDčkám“ a knihám „pro dospělé“, stolním hrám, které si můžeme půjčit nejen prezenčně, ale i absenčně. Tam to bylo krásné, protože třeba regály pro děti byly přizpůsobeny jejich výšce. Čtvrté patro pak připadá časopisům a vědeckým knihám. V obou patrech jsme měli takový menší rozchod, a tak jsme si prošli všechna tajná zákoutí a moc jsme si to užili.
Pak už byl ovšem čas se rozloučit, aby naše cesta mohla pokračovat dál.
Po návštěvě Krajské knihovny jsme se za sychravého počasí přesunuli do univerzitní knihovny Tomáše Bati. Po příchodu se nás ujal informační pracovník Mgr. Pavel Holík a provedl nás nejzajímavějšími částmi knihovny a se vším nás důkladně seznámil. Dozvěděli jsme se o univerzitním nakladatelství, podcastu UTB utebe a self-checku, což je přístroj zastávající částečně práci knihovníků. Za jednu z nejdůležitějších informací považujeme, že do knihovny můžou vstoupit i nezaregistrovaní čtenáři a přihlásit se smí i lidé, kteří nestudují na UTB. Na instituci se nám líbilo, jak vnímají potřeby návštěvníků, prostředí knihovny a možnosti, jež nabízí. Byla nám představena Mgr. Světlana Hrabinová PhD., vedoucí oddělení služeb marketingu a PR. Ta má na starost propagaci a grafické zpracování internetových stránek. Improvizovaný projev s ukázkou její práce nás zaujal a také pobavil, díky jejímu vtipnému pojetí. Na závěr nám všem popřáli štěstí do budoucna.
A kam příště? Knihkupectví, nakladatelství, … Uvidíme.
Třída 1. K
DĚJINY KNIŽNÍ KULTURY – TISKOVÉ TECHNIKY JINAK
ADAPTAČNÍ POBYT 1. K
I přesto, že sraz pro odjezd na náš adapťák byl ve středu, 8. září, až v 7:45 hod., pro nás to znamenalo brzké vstávání už v šest hodin ráno. Jeli jsme dokonce o půl hodiny dřív, ale jestli se nám to vyplatilo nevíme, jelikož jsme dalších 20 minut museli čekat na autobusové zastávce v Dolní Lhotě. Tam se ale už projevily naše zájmy – zatímco někteří jen poslouchali písničky přes sluchátka, jiní blázni tam četli knihy o tisíci stránkách.
Příjezd do Valašských Klobouků proběhl v pořádku, ale cesta na chatu, kde jsme byli později ubytováni, ne. Předešlé informace totiž zněly tak, že máme jít směrem po červené, což jsme šli, ale po chvíli bloudění nám došlo, že opačným směrem. I když si myslíme, že bychom na tu chatu stejně dřív nebo později došli, raději jsme se zeptali místních a ti nás navedli správným směrem – do prudkého kopce, který se nikomu z nás úplně nelíbil.
Na naše ubytování jsme nakonec dorazili v pořádku, a již nás tam očekával pan učitel Kožela s velice zajímavým programem a několika úkoly; s každým úkolem jsme přitom dostali jedno písmenko od hesla na wifi.
Po chvíli jsme se dočkali i paní učitelky Sękové s obědem, po kterém nastal odpolední klid – ten také ale netrval věčně a my se pustili do dalších kreativních aktivit. A skoro ve všech jsme byli úspěšní, jen jedna z nich dopadla nemile – když jsme všichni skončili na jedné hromadě se zavázanýma očima.
K večeři jsme si poté užili dřevěných lívanců a mastných špekáčků, u ohně jsme si přitom zazpívali mnoho písní a taky jsme poprvé uslyšeli naší paní učitelku Masařovou hrát na housle.
Druhým dnem jsme se všichni sešli v osm hodin u snídaně, po které se na nic nečekalo a vrhli jsme se mimo jiné i na řezání a nošení dřeva z lesa. Druhý den byl ale ve znamení turistiky, jejíž cílem byla krásná dřevěná kaplička. Největším čtvrtečním zažitkem byla ovšem noční stezka odvahy. Někdo říkal, že to přijde, druhý zase, že to přijít nemůže, ale nakonec to bylo tu. Pečlivě jsme udělali skupinky po třech, pomocí lana jsme vylezli na kopec a proti nám se rozjelo auto. Z něj pak vyskočili únosci, jež nám obmotali ruce páskou a vyhodili nás někde před loukou, přičemž nám poté rozvázali oči, přestřihli pásku (a hle, byla to paní Masařová a pan Kožela) a poslali do lesa. Měli jsme jít po fáborkách, ale někteří to vzali svou cestou. Na druhou stranu, další skupiny zase stezku proběhly jako namydlený blesk a od učitelů se pak dozvěděli, že zlomili školní rekord. A tak se ostatní třídy dozví, že není radno podceňovat knihomoly.
Poslední den jsme si sbalili věci, svědomitě a důkladně uklidili, a ke konci celého pobytu jsme do prázdné lahve od vína hodili vzkazy a hlášky našim budoucím já ve čtvrťáku.
Když nastal čas jít na autobus, byli jsme bohužel až moc rychlí a museli jsme čekat čtyřicet minut ve skoro třiceti stupních na zastávce v Lipině. Do Luhačovic jsme ale nakonec dorazili úspešně a na celý adapťák budeme v dobrém vzpomínat ještě hodně dlouho.
Petra Matoušková, Veronika Mléčková, Tereza Svadbíková, Anna Usnulová, Vít Zbranek